Historie

Obec leží 9 km severovýchodně od Žatce. Nejstarší zpráva o vsi pochází z r. 1318, kdy ji držel vladyka Dalibor z Bitozevsi. Tvrz je poprvé uvedena v r. 1405, kdy ji spolu se vsí koupili svatomařští křížovníci od Jindřicha z Telce. Začátkem 15. stol. patřila ves Lounům. V r. 1436 ves zastavil císař Zikmund Jindřichovi Buškovi z Hluban. Majitelé se střídali až do r. 1506, kdy Bitozeves s tvrzí koupil Jan Hruška z Března. V držení tohoto rodu byla přes 100 let. Pro účast na stavovském povstání v l. 1618 - 1620 byl statek konfiskován Tobiáši Hruškovi z Března a prodán r. 1623 hraběti Adamovi z Herbersdorfu.Ten jej v r. 1630 postoupil Pavlu Michnovi z Vacínova. Michna připojil ves i tvrz k postoloprtskému panství. K tomuto panství Bitozeves patřila až do r. 1920. Tvrz, stojící nad strání na levém břehu Chomutovky, byla mohutné kvádrové jednopatrové stavení z vápencového kamene, pokryté došky. Spolu s kostelem tvořila pevnostní jádro.

Ve třicetileté válce velmi zpustla. V r. 1691 přestavěl její zříceniny tehdejší majitel postoloprtského panství hrabě Jiří Ludvík Sinzendorf na sýpku, která stojí dodnes (čp.12). Uprostřed hřbitova stojí jednolodní kostel sv. Michaela se sakristií a hranolovou věží. V obci dnes žije 360 obyvatel a je zde škola, obchod a hospoda.

 

Nehasice, které byly založeny jako vesnice lidí Nehasových. Prvně jsou v pramenech uvedeny roku 1314, kdy na jedné listině jako svědek vystupuje šlechtic Přidota z Nehasic. Už ve 14. století tu stávala tvrz, na jejíž základech bylo postaveno dnešní čp. 1. Zdejší kostel Narození Panny Marie se už roku 1359 uvádí jako farní. Jeho dnešní podoba pochází z přestaveb v letech 1535 a 1677. V presbytáři kostela je krásný náhrobek Vojtěcha z Ůdrče a jeho ženy Kateřiny z roku 1591 a několik dalších renesančních epitafů. Majitelé Nehasic se často střídali. V 16. století zde dlouho sídlili Kostomlatští z Vřesovic a už jmenovaní Údrčští. V roce 1629 získal Nehasice Pavel Michna z Vacínova, který je připojil k panství Postoloprty. Majitelům Postoloprt, od 17. století Schwarzenberkům, patřily Nehasice až do roku 1849.

 

Tatinná, o níž první zprávy jsou z r. 1378, kdy je uváděn jako majitel vladyka Přech z Tatinné. Tvrz je doložena poprvé v r. 1396. Od r. 1533 byla v držení rodu Hrušků až do pobělohorských konfiskací. Ve třicetileté válce byla celá ves s tvrzí vypálena a zničena. V druhé polovině 17. stol. Sinzendorfové vesnici znovu osídlili a ruiny bývalé tvrze dali přestavět na sýpku. K zajímavostem patří čtvercová kaple s dřevěnou zvoničkou z r. 1862. Na stráních nad Chomutovkou rostou vzácné druhy slanomilných rostlin.     

 

Vidovle, jejíž název pochází ze staročeského jména Vida. Nejstarší písemná zmínka o vsi (ve tvaru Widowil) je z roku 1382, kdy žatecká vdova Kateřina věnovala úrok ze svých statků ve Vidovli žateckému ženskému klášteru, o němž je známo jen z této zmínky. Koncem 14. století patřila Vidovle dílem vladykům z Tatinné a dílem žateckým měšťanům. V roce 1537 nacházíme obec jako součást panství Bitozeves, které patřio rodu Hrušků z Března. Ti zde postavili tvrz, ta však byla vypálena za třicetileté války. Za účast ve stavovském odboji Hruškové svého majetku pozbyli - Vidovli roku 1625 získal Siegried Greiner ze Stärzu. Ten ji ale za pět let prodal Pavlovi z Vacínova, který obec připojil k panství Postoloprty, kde Vidovle zůstala a do roku 1849.